14. středisko Junáka Psohlavci Český Brod

Smutný víkend mě pobídl k návštěvě míst, kam jezdím pravidleně již od svých jedenácti let a kde ze mě vždy alespoň na chvíli spadnou všechny starosti. Ano, tím místem není nic jiného, než krajina kolem našeho tábořiště v Kácovci.

Společníkem dnešní cesty se stal kolega, velký lesů pán, Martin. Po jeho malém ranním zaspání jsme v deset hodin dopoledne sedali do auta a s malou zastávkou v Krupé vyráželi směr Kácovec. Dnešní modrá obloha a nádherné počasí nás přinutily vytáhnout dokonce sluneční brýle.

V sobotu 17. 12. 2011 se v klubovně koná tradiční vánoční besídka pro všechny skauty, skautky, vlčata a světlušky. Začínáme ve 13.00 hodin a konec je v 16.00 hodin. Budeme si hrát, soutěžit, zpívat, tančit a dáme si i něco dobrého na zub. Přineste si s sebou trochu cukroví na ochutnání a hrníček na čaj. Nezapomeňte dobrou náladu.

A je to tady. Ještě zvládnout páteční povinnosti, najíst se, co nejrychleji sbalit vše potřebné a můžeme vyrazit na 48. ročník zimního táboření na Hvězdě v Broumovských stěnách. Cesta vypadala z počátku pohodově, ale během ní nás překvapilo několik zádrhelů. Zdržela nás kolona kvůli frézování vozovky, kde na nás výhružně svítila kontrolka nedostatku benzínu v nádrži. Když jsme se tedy po hodině popojíždění dostali k první benzínové stanici, dost se nám ulevilo a zastávku jsme využili i k vlastnímu občerstvení. Pak už ale honem zpět do auta a pokračovali jsme k cíli.

V pondělí 12. prosince 2011 budeme mít v klubovně prodlouženou celostřediskovou schůzku. Začátek v 16.00 hodin, konec v 18.30 hodin. Kdo nestíhá, může samozřejmě přijít i později a dle potřeby odejít i dřív domů.

Vyrobíme si vánoční řetězy, nějaká přáníčka, vánoční kolíčky......no bude toho hodně :) takže určitě neváhejte a přijďte :)

Vezměte si: nůžky, šikovné ruce a dobrou náladu.

Ač dnešní schůzka začala stejně jako každá jiná, čekalo nás uprostřed ní opravdu velké překvapení...

Na začátku jsme zjistili, že ve vedlejším pokoji někdo rozstříhal dva pohledy a ústřižky ukryl na různých místech. Na nás bylo, rozdělit se do dvou skupin, ústřižky v co nejkratším čase najít a sestavit zpět. Jako nápovědu jsme měli stejné nerozstříhané pohledy. Poté, co byly oba pohledy poskládané, jsme na ty nerozstříhané napsali básničku pro Mikuláše.

Jen co se poslední z nás na pohled podepsal, se zničehonic zhasla světla. A do místnosti někdo vešel...

Sobotní dopoledne jsme vyrazili na dlouho plánovaný výlet do aquaparku v Letňanech. Sluníčko nám na cestu nesvítilo, ale jinak jsme si na počasí stěžovat rozhodně nemohli. Chvilku vlakem, potom autobusem a za chvilku jsme už byli u cíle naší cesty. Žádné dlouhé zdržování, rychle převléknout do plavek a šup do vody.

Uvítal nás téměř prázdný bazén, který jsme měli v tuto dopolední hodinu skoro jenom pro sebe. Nejdříve jsme šli do velkého bazénu, kde jsme otestovali plavecké dovednosti všech jednotlivců a pak už nastala volná dvouhodinová zábava. Hlavním lákadlem byl samozřejmě velký tobogán, na kterém jsme strávili nejvíce času. Vyzkoušeli jsme, jak nám jde ze skokánků skákat „šipka“ a jí více či méně podobné skoky. Něco málo času jsme strávili relaxováním ve vířivce a pak zase zpátky na tobogán.

Přesněji řečeno Kesselhaus, Lilienthalallee 35, 80939 München. Alespoň tak minulé úterý zněl přesný cíl naší cesty. Za kulturou jsme se tak tentokrát vydali až za hranice naší republiky. Jelikož nás bylo šest (Majda, Maki, Lenka, Martin, Milan a já), bylo pro nás nejvýhodnější jet jedním sedmimístným vozidlem, které jsme si zapůjčili. Jak se však ukázalo, řešení nebylo pro člověka sedícího vzadu zrovna nejkomfortnější - hukot zadních kol bylo jediné, co mohl v autě slyšet.

Potěšením na konci naší cesty nám byla australská kapela The Cat Empire, se kterou jsme do kontaktu přišli před mnoha lety díky Martinovi, který ji při svém pobytu v Austrálii objevil. Kapela se záhy stala naší oblíbenou, a tak letošní rok, který byl ve znamení jejího desátého výročí, jsme se nemohli turné po Evropě nezúčastnit. Mnichov však byl nejbližším možným místem, kde jsme si mohli líbivé tóny těchto šesti borců naživo poslechnout.

Letošní rok se pro naše středisko nesl ve znamení velkého množství změn. Ty byly způsobeny zejména důsledkem požáru klubovny, který nás postihl koncem minulého roku. Celý rok jsme tak průběžně trávili prací na zvelebení nových prostor, které jsme dostali do pronájmu v objektu kina. Mimo stovek hodin odpracovaných na brigádách jsme se snažili i získat prostředky na nákup vybavení nové klubovny. Jedním ze zdrojů, ze kterého se nám podařilo prostředky získat byl i Středočeský Fond hejtmana a zmírnění následků životních katastrof.

První víkend v listopadu jsme vyrazili zazimovat srub na našem tábořišti v Kácovci. Protože jsme nechtěli nic podcenit, vyrazili jsme v pátek na večer z Brodu a velkou část večera plánovali sobotní úkoly. Sobotní ráno nás zastihlo ve velké formě a v pracovním nadšení.

Po snídani a raním kafíčku jsme v menších skupinkách začali pracovat. Markéta se vrhla na úklid jídelny. Mára začal řezat dříví vedle táborového kruhu. Já s Pepou jsem dělal stejnou činnost u dřevníku a poslední skupina v podobě Martina a Milana začala rozebírat vodu a vypouštět celý systém.