14. středisko Junáka Psohlavci Český Brod

Sestry a bratři,

opustil nás Václav Havel, jeden z opravdových hrdinů, které tato země kdy měla. Nás, skauty a skautky, opustil i náš bratr.

Ve dnech, které jsou před námi, budeme moci číst o životě Václava Havla, o tom, o co v životě usiloval. Je úkolem i pro nás, aby jeho odkaz zůstal živým nejen pro nadcházející měsíce, ale i pro budoucí generace. Je úkolem pro nás, abychom jeho poselství o nutnosti vítězství pravdy a lásky dokázali vetknout do oddílové činnosti, do každodenního skautingu, do našich životů. Protože není náhodou, že my, skauti a skautky, slibujeme věrnost nejvyšší Pravdě a Lásce, hodnotám, jimž Václav Havel zasvětil svůj život.

Sestry a bratři, zasaďme se společně, každý svým dílem o to, aby poselství Václava Havla bylo srozumitelné pro skautky a skauty všeho věku, a aby zůstalo živé.

Pane prezidente, bratře Chrobáku, děkujeme za Tvoji službu společnosti, udělal jsi náš svět lepším.

S hlubokou úctou,

Josef Výprachtický starosta Junáka

zdroj: Skaut.cz

Co se tady stalo??? Proč máme stoly ve všech místnostech??? A co to na těch stolech je nachystané??? Tak přesně tyhle otázky se honily v hlavách všem, kteří dnes dorazili na schůzku. Ale hned po podrobnějším prozkoumání věcí, které byly nachystané na stolech, bylo všem jasno. Vždyť dnes nás čeká netradiční celostředisková prodloužená schůzka v podobě vánoční dílničky.

Neváhali jsme ani chvilku a pustili se do tvoření. A aby nebylo v klubovně ticho (jakoby snad mohlo být, když tam bylo cca 22 dětí :o) ) zpříjemňovaly nám atmosféru vánoční koledy.

Smutný víkend mě pobídl k návštěvě míst, kam jezdím pravidleně již od svých jedenácti let a kde ze mě vždy alespoň na chvíli spadnou všechny starosti. Ano, tím místem není nic jiného, než krajina kolem našeho tábořiště v Kácovci.

Společníkem dnešní cesty se stal kolega, velký lesů pán, Martin. Po jeho malém ranním zaspání jsme v deset hodin dopoledne sedali do auta a s malou zastávkou v Krupé vyráželi směr Kácovec. Dnešní modrá obloha a nádherné počasí nás přinutily vytáhnout dokonce sluneční brýle.

A je to tady. Ještě zvládnout páteční povinnosti, najíst se, co nejrychleji sbalit vše potřebné a můžeme vyrazit na 48. ročník zimního táboření na Hvězdě v Broumovských stěnách. Cesta vypadala z počátku pohodově, ale během ní nás překvapilo několik zádrhelů. Zdržela nás kolona kvůli frézování vozovky, kde na nás výhružně svítila kontrolka nedostatku benzínu v nádrži. Když jsme se tedy po hodině popojíždění dostali k první benzínové stanici, dost se nám ulevilo a zastávku jsme využili i k vlastnímu občerstvení. Pak už ale honem zpět do auta a pokračovali jsme k cíli.

Ač dnešní schůzka začala stejně jako každá jiná, čekalo nás uprostřed ní opravdu velké překvapení...

Na začátku jsme zjistili, že ve vedlejším pokoji někdo rozstříhal dva pohledy a ústřižky ukryl na různých místech. Na nás bylo, rozdělit se do dvou skupin, ústřižky v co nejkratším čase najít a sestavit zpět. Jako nápovědu jsme měli stejné nerozstříhané pohledy. Poté, co byly oba pohledy poskládané, jsme na ty nerozstříhané napsali básničku pro Mikuláše.

Jen co se poslední z nás na pohled podepsal, se zničehonic zhasla světla. A do místnosti někdo vešel...

Sobotní dopoledne jsme vyrazili na dlouho plánovaný výlet do aquaparku v Letňanech. Sluníčko nám na cestu nesvítilo, ale jinak jsme si na počasí stěžovat rozhodně nemohli. Chvilku vlakem, potom autobusem a za chvilku jsme už byli u cíle naší cesty. Žádné dlouhé zdržování, rychle převléknout do plavek a šup do vody.

Uvítal nás téměř prázdný bazén, který jsme měli v tuto dopolední hodinu skoro jenom pro sebe. Nejdříve jsme šli do velkého bazénu, kde jsme otestovali plavecké dovednosti všech jednotlivců a pak už nastala volná dvouhodinová zábava. Hlavním lákadlem byl samozřejmě velký tobogán, na kterém jsme strávili nejvíce času. Vyzkoušeli jsme, jak nám jde ze skokánků skákat „šipka“ a jí více či méně podobné skoky. Něco málo času jsme strávili relaxováním ve vířivce a pak zase zpátky na tobogán.

Přesněji řečeno Kesselhaus, Lilienthalallee 35, 80939 München. Alespoň tak minulé úterý zněl přesný cíl naší cesty. Za kulturou jsme se tak tentokrát vydali až za hranice naší republiky. Jelikož nás bylo šest (Majda, Maki, Lenka, Martin, Milan a já), bylo pro nás nejvýhodnější jet jedním sedmimístným vozidlem, které jsme si zapůjčili. Jak se však ukázalo, řešení nebylo pro člověka sedícího vzadu zrovna nejkomfortnější - hukot zadních kol bylo jediné, co mohl v autě slyšet.

Potěšením na konci naší cesty nám byla australská kapela The Cat Empire, se kterou jsme do kontaktu přišli před mnoha lety díky Martinovi, který ji při svém pobytu v Austrálii objevil. Kapela se záhy stala naší oblíbenou, a tak letošní rok, který byl ve znamení jejího desátého výročí, jsme se nemohli turné po Evropě nezúčastnit. Mnichov však byl nejbližším možným místem, kde jsme si mohli líbivé tóny těchto šesti borců naživo poslechnout.

Letošní rok se pro naše středisko nesl ve znamení velkého množství změn. Ty byly způsobeny zejména důsledkem požáru klubovny, který nás postihl koncem minulého roku. Celý rok jsme tak průběžně trávili prací na zvelebení nových prostor, které jsme dostali do pronájmu v objektu kina. Mimo stovek hodin odpracovaných na brigádách jsme se snažili i získat prostředky na nákup vybavení nové klubovny. Jedním ze zdrojů, ze kterého se nám podařilo prostředky získat byl i Středočeský Fond hejtmana a zmírnění následků životních katastrof.

První víkend v listopadu jsme vyrazili zazimovat srub na našem tábořišti v Kácovci. Protože jsme nechtěli nic podcenit, vyrazili jsme v pátek na večer z Brodu a velkou část večera plánovali sobotní úkoly. Sobotní ráno nás zastihlo ve velké formě a v pracovním nadšení.

Po snídani a raním kafíčku jsme v menších skupinkách začali pracovat. Markéta se vrhla na úklid jídelny. Mára začal řezat dříví vedle táborového kruhu. Já s Pepou jsem dělal stejnou činnost u dřevníku a poslední skupina v podobě Martina a Milana začala rozebírat vodu a vypouštět celý systém.