14. středisko Junáka Psohlavci Český Brod

Śnieżka, Schneekoppe, Neĝulo, Sniejka, Снєжка. Tolik názvů v různých jazycích, a přesto pořád ta samá hora. Měří 1602 metrů nad mořem a je naší nejvyšší. Ano, seznamte se – je to Sněžka.

Našemu skautskému středisku není tento výškový bod nijak neznámý. Víkend strávený ve Strážném, během něhož podnikáme i výstup na tuto horu, se zařadil mezi naše tradiční akce. Přitom vše začalo před čtyřmi lety zdánlivě nevinně – jen nápadem poznat zase další kout naší republiky. Z okamžitého nápadu se ale stala akce, na kterou se každý těší několik měsíců dopředu. A zmíněný „další kout republiky“ jsme letos navštívili již popáté.

Každý rok je však výstup na Sněžku jiný. Mění se složení účastníků, stejně tak, jako počasí. Vloni nás například překvapil vítr, jaký „nikdo z nás nikdy v životě nezažil.“ Na letošní ročník si pro nás ale Krakonoš připravil krásné počasí – příjemné teploty lehce nad nulou, oblohu bez mráčku a bezvětří.

Ve Strážném jsme se plni očekávání sešli v pátek večer a noc věnovali čerpání sil na sobotní výstup. Ať už to bylo pojídání různých dobrot od sýrů, přes klobásy až po výborný pekáč masové směsi nebo soutěž pro největší odvážlivce nesoucí název "Prkénko", každý si přišel na své. A tak jsme se  všichni ráno o půl deváté potkali na schodech před chatou a po společném focení vyrazili na cestu.

V tak velkém počtu lidí je samozřejmě těžké najít společné tempo, a tak se i naše výprava roztrhala na několik skupinek. Čas, kdy jsme vystoupali až na nejvyšší bod naší republiky, se tak u každého z nás lišil. Jak řekl Kuba -každý člověk se musí rozhodnout, jaké filozifie skupiny se chytí.

Sestup z hory zvolil každý také po svém – někdo dal přednost lanovce (příští rok v červnu bude totiž z důvodu rekonstrukce zavřena), někdo pěšímu sestupu. V plném počtu jsme se proto sešli až v hotelu Krokus v Peci pod Sněžkou – našem tradičním cíli výpravy. Po večeři (většinou výborném steaku na fazolkách se slaninou) a dobití ztracených sil nás už čekal jen přesun zpět do Strážného v režii místní taxi-služby a zasloužený odpočinek na chatě.

Tak příští rok pošesté…

...a na památku pár fotek!