14. středisko Junáka Psohlavci Český Brod

A je to tady. Ještě zvládnout páteční povinnosti, najíst se, co nejrychleji sbalit vše potřebné a můžeme vyrazit na 48. ročník zimního táboření na Hvězdě v Broumovských stěnách. Cesta vypadala z počátku pohodově, ale během ní nás překvapilo několik zádrhelů. Zdržela nás kolona kvůli frézování vozovky, kde na nás výhružně svítila kontrolka nedostatku benzínu v nádrži. Když jsme se tedy po hodině popojíždění dostali k první benzínové stanici, dost se nám ulevilo a zastávku jsme využili i k vlastnímu občerstvení. Pak už ale honem zpět do auta a pokračovali jsme k cíli.

Na místě nás přivítal lehký sněhový poprašek. Auto jsme zanechali na parkovišti a vyrazili najít náš bungalov, kde jsme si připravili věci na noc a vydali se do místní restaurace jménem Hvězda. Po výborné večeři jsme si vyprávěli příhody z cesty, zahráli na kytary a hurá na první přespání venku. Naštěstí tentokrát nebyla velká zima, a tak se všichni - tedy přesněji většina - pořádně vyspala. Mára takové štěstí neměl, protože si ustlal na kořenu (což už se u něho stává tradicí), který ho celou noc nepříjemně tlačil.

Po ranním probuzení, dobré snídani a registraci účastníků zimního stanování jsme se vydali do bungalovu trochu se doobléknout na celodenní procházku po místních přírodních krásách. Než jsme ale stačili vyrazit, potkali jsme reportéry České televize, kteří s námi chtěli natočit krátkou reportáž do zpráv. Rádi jsme jim vyšli vstříc a natočili několik zábavných videí (celou reportáž naleznete zde - 18. minuta).

Konečně jsme vyrazili na prohlídku skal. Vylezli jsme snad na každou vyhlídku po cestě, ale v krásném výhledu nám často bránila mlha. V údolí jsme došli na místo, kde se nachází mnoho pěkných vyřezaných totemů. Jeden z nich je dokonce nejvyšším ručně řezaným totemem v České republice. Na louce pod chatou jsme pak chvíli pouštěli O2 draka.

Naše kroky pak směřovaly zpět k bungalovu, kde jsem si zaběhl pro klobásky a pak obdivoval obrovskou vatru, která během naší procházky vyrostla před Hvězdou. Dále jsme se už v menší skupince vydali do chaty Amerika. Cesta dolů byla v pohodě, ačkoli počet nepravidelně velkých schodů byl větší, než jsem očekával. Do chaty jsme dorazili ještě za světla a dali jsme si zde horký čaj. Možná bychom si dali i něco dalšího, ale obsluha tu byla rychlá asi jako popojíždění v nekonečně dlouhé koloně, takže jsme zaplatili a vydali se na cestu zpět. Mezitím už padla tma, a tak jsme museli využít našich čelovek.

Nahoře nás přivítala hořící vatra a my chvíli obdivovali její velkolepost. K večeři jsme se těšili na tradiční výpečky, ale bohužel jsme dorazili pozdě a výpečky už nebyly. Nebyl to však konec všech výborných jídel, a tak jsme se i my najedli skvěle.

Následovalo vyhlášení nejpočetnější výpravy. Vítězství bylo naše a na památku jsme dostali několik drobností a pár šišek salámu. Po vyhlášení začala hrát kapela. Během večera jsme se také dozvěděli, že z našeho bungalovu se stal bazén, protože se spustil hustý déšť. Každou chvíli se proto musel jít někdo podívat, jak to tam vypadá a vymetat vodu.

Když kapela dohrála, chopili jsme se kytar a foukací harmoniky a začali hrát sami. V tu chvíli jsme se seznámili s Alešem - klukem z jiné skupiny nadšenců zimního táboření. Důvodem seznámení byl africký buben a musím říct, že poslouchat, jak na něj hraje, to bylo něco úžasného. Když nás pak zmohla únava, nezbylo nic jiného než uložit se k spánku, který rušil snad jen déšť bušící do plachty.

Ráno jsme si dali snídani, zabalili si, zbourali jsme bungalov, rozloučili se a vyjeli k domovu. Víkend na Hvězdě se opět skvěle vydařil a ani příští rok si rozhodně nenechám ujít.

Fotografie si můžete prohlédnout zde.