14. středisko Junáka Psohlavci Český Brod

Smutný víkend mě pobídl k návštěvě míst, kam jezdím pravidleně již od svých jedenácti let a kde ze mě vždy alespoň na chvíli spadnou všechny starosti. Ano, tím místem není nic jiného, než krajina kolem našeho tábořiště v Kácovci.

Společníkem dnešní cesty se stal kolega, velký lesů pán, Martin. Po jeho malém ranním zaspání jsme v deset hodin dopoledne sedali do auta a s malou zastávkou v Krupé vyráželi směr Kácovec. Dnešní modrá obloha a nádherné počasí nás přinutily vytáhnout dokonce sluneční brýle.

Svou procházku jsme započali nádherným výhledem na "Krakonošovo" a na pomalu roztávající námrazu na celé louce. Naše kroky se poté stáčeli k sezení skautů, kde nás udivil ne zrovna pěkný průzor v lese až na pole na druhé straně údolí.

Věděl jsem, že byla v noci velká zima, ale zmrzlá hlína na poli a ledový škraloup na řece Sázavě nad naším jezem mě opravdu překvapil. Čas utíkal jako voda, a tak nezbývalo než poprosit jemnostpána o pár šišek jako talisman, jednu voňavou borovou větévku do vázy a pelášit domů. Před odjezdem jsme ještě zkontrolovali, zda je náš srub i srub našich sousedů v pořádku a poté se hned vydali na cestu. 

Jak se nám vydařilo počasí se můžete podívat v naší galerii.