14. středisko Junáka Psohlavci Český Brod

Pravda je taková, že i přes veškerou nepřízeň počasí jsme se ve čtvrtek před šestou sešli v dobrém počtu, a tak když odbíjela šestá, my už jsme seděli ve vlaku a mířili do Hradce Králové za naší premiérou pololetní výpravy. Koleje nikde po cestě mrazem nepopraskaly a my jsme tudíž do Hradce dorazili bez problémů. Říká se, že mrzne, až praští, a nás při výstupu z haly hradeckého nádraží opravdu praštil mráz do nosu, prvních několik nádechů bylo jak u ryb na suchu, takže během cesty do našeho ubytovacího zařízení, klubovny hradeckých skautů, nám už začínala být i trošku zima. Po příchodu do klubovny jsme si už pouze vybrali své batohy, které se vezly autem, nastěhovali se do správného pokoje, prohlédli si interiér budovy a šli jsme si poslechnout naše kytaristky Déňu a Majdu.

V pátek ráno bylo živo už dlouho před budíčkem, po budíčku ovšem také a tak jsme se po rozdělení do skupin, které zůstaly až do konce výpravy, vydali na chvíli na zahradu, abychom si tu vyzkoušeli svou mušku při střelbě z luku, praku, nebo hodech skrz síť i v tuhých mrazech. Venku už nebylo na co mířit, ale vevnitř bylo terčů i střeliva ještě více než dost, tak se prověřila i přesnost s foukačkou, florbalkou, šipkami, osobními golfovými míčky a se spoustou dalšího.

Po výborném obědě jsme dlouho nelenošili a jakmile nám slehlo, tak jsme se vydali na prohlídku města. Venku už byla nyní značně přijatelnější teplota, především díky svítícímu slunci a my tak došli na náměstí, kde jsme si zvenku prohlédli Bílou věž a poté se pokusili spočítat všechny lidské tváře soch. Výsledky se různily, a tak jsme to ještě šli prodiskutovat k teplému čaji do blízké restaurace. Odtud jsme pokračovali do Muzea východních Čech. Zde jsme krom hledání lvů v rámci hry připravené muzeem mohli také v každém z pater vidět jedno období ve vývoji jak lidí v okolí Hradce tak i Hradce samotného. Během prohlídky jsme tedy viděli artefakty ze všech etap vývoje, od bronzových výrobků na lovení zvěře, přes vydlabávanou loď, na které pluli místní mlynáři, chrliče z místních staveb, prvorepublikový automobil s volantem napravo, až po dnešní hřiště místního druholigového týmu.

V klubovně jsme opět namáhali své mozkové závity, když jsme vzpomínali, co všechno jsme v muzeu vlastně viděli. Málo toho nebylo, a proto se tento úkol řešil opět v týmech, stejně jako ten další, který spočíval ve spojení několika různých a občas velmi rozdílných pohádkových postav do jediné scénky, takže jsme se mohli setkat v jedinou chvíli s Rákosníčkem chytajícím Nema, nebo dokonce se Zlatovláskou a strejdou Skrblíkem na jednom pikniku. Chvíli nato už jsme byli všichni nachystáni na večeři, ale někde se musela stát chyba, protože se na stole objevilo cosi modrého a zeleného a hned poté vstoupil do místnosti tým vědců spolu s technikem od O2. Vědci se sice dlouho nemohli dopátrat pravého významu předmětů, ale zkušený technik zkušeným okem ihned odhadl, o co se jedná, a kdyby nebyl ustrašenými vědci neustále zdržován, mohl svůj závěr o tom, že to jsou neškodné barevné palačinky, potvrdit o dost dříve.

Barevné palačinky skončily stejně, jako končívají palačinky nebarevné a tak nastal čas prověřit schopnosti v hledání 28 lístečků s 28 znaky tvořícími jedinou větu, která prozradila kam dál. Po nějakém čase tak všichni došli k mikrovlnce, odkud si vzali neznámý přístroj a papír se sudoku, které se pokusili vyluštit. Povedlo se to všem, z výsledku však nikdo nebyl moc moudrý. Vyšly dvě řady sedmi čísel s písmenkem N nebo E na začátku. Udělala se tedy malá přednáška o tom, co to vlastně jsou rovnoběžky a poledníky a jak vlastně funguje systém GPS.

V sobotu už bylo vstávání náročnější, a tak se některým při snídani ještě zavíraly oči. Čas na spaní však už nebyl, protože jsme se téměř ihned po snídani vydali do Obřího akvária. Cesta netrvala dlouho a my jsme museli na prohlídku chvíli počkat v patře, kde jsme si ovšem mohli prohlédnout v akváriích dva rejnoky, kajmanskou želvu, nebo se kouknout na část dokumentárního filmu o vodních živočiších. Prohlídku jsme začali v místnosti plné rybích lebek, kde jsme se dozvěděli o tom, jak ryby louskají oříšky, nebo jak vypadají čelisti opravdové piraně. Hned poté jsme vystoupali po schodech na lávku nad vodou akvária. Odtud jsme chvíli ryby pozorovali zvrchu a pak jsme přešli dolů do podvodního tunelu. Zde jsme se ocitli pod několika metry vody, od které nás dělilo více než 6 cm tlusté sklo od japonských mistrů výroby akvárií. Teď jsme si mohli s rybami pohledět zpříma do očí, ovšem většině z nich to bylo upřímně jedno, jediný kdo nám připravil nějakou zábavu, byl místní rejnok, který si ze skla tunelu udělal skluzavku a na ní se nám několik minut předváděl. Při prohlížení krámku se suvenýry jsme se dozvěděli, že ryby si můžeme i nakrmit a tak jsme se vrátili zpět k akváriu i s kelímky plnými rybiček. Kelímky jsme vyprázdnili, ryby nám ukázaly, jak se zápasí o potravu a tak nastal čas jít se podívat na pravé pirani, které musely být od ostatních ryb odděleny. Hned při příchodu k akváriu se nám ukázal důkaz o dravosti piraň, lidská lebka na které byl nápis „kolega, který udělal chybu“. My si tak mohli chvíli prohlížet jedna z nejdravějších zvířat na světě, ale pak už přišel čas k odchodu do klubovny.

Do oběda zbývalo ještě dost času a tak jsme se rozdělili, ti mladší se ujali deskových her, z nichž nakonec vyhrálo „Člověče nezlob se“, ti starší si šli vyzkoušet a vylepšit své schopnosti při podávání první pomoci. Dostat člověka do stabilizované polohy, nebo mu ovázat ránu není až tak složité, ale správná masáž srdce nebo transport raněného, když je třeba o několik desítek kilogramů těžší, je už o něco složitější, a tak tu byli k dispozici nejen živí figuranti a zdravotnické vybavení, ale i figurína Oskar, na kterém bylo možno vyzkoušet si, jak správně provádět masáž srdce nebo dýchání z úst do úst.

Po obědě přišla na řadu zkouška praktického využití včera nabytých znalostí. Jak pracovat s GPS už nám bylo jasné a my tak mohli vyzkoušet, jaké to je se podle ní opravdu orientovat v terénu, a tak nastal prostor pro geocaching. Po krátkém vysvětlení oč se vlastně jedná, jsme vyrazili zpět do města, kde jsme začali hledat opravdovou cachku. Ta byla ukrytá poblíž vodní elektrárny na jezu Hučák. Pak nastala ta pravá chvíle pro to, aby byla další cachka nalezena jednotlivými skupinami samostatně, a tak jsme se vydali po včera získaných souřadnicích najít další. Ta však nebyla klasická, kterou může najít kdokoliv, byla připravená pouze pro nás a byla plná sladkostí. Teď jsme se nacházeli velmi blízko soutoku Labe s Orlicí, a tak jsme nepromarnili příležitost jít se sem podívat. Napříč zimě tu bylo velmi rušno, hemžilo se to tu všemi možnými zvířaty od kachen a labutí až po jednoho bobra.

Honba za cachkami byla vyčerpávající, ale teď bylo na čase zavzpomínat na akvárium a nakreslit co nejkrásnější obrázek s rybami, které jsme v akváriu viděli. Někteří sice v začátcích váhali, ale nakonec alespoň jednu stránku pokreslil každý. Chvíli po dokreslení se však rozkřikla zpráva o zkoušce, kterou připravili alchymisté, kteří včera přišli prověřit palačinky. Nachystali si nelehké úkoly, kterými bylo nutno projít, nakreslit zadané souhvězdí, poznat zda daný předmět bude plavat, vyhrát v piškvorkách nebo rozdělit předměty do nádob tak, aby byly stejně těžké. Poslední večer se nemusí usínat tak brzo, a tak jsme si ještě stihli film o tučňácích. Tihle však měli úplně jinou zálibu než jejich nekreslení příbuzní a to surfing na pořádně divokých vlnách a my tak mohli sledovat, jak vypadá mistrovství tučňáků v surfingu.

Ráno se vstávalo později než ostatní dny, to však nezměnilo to, že většina z nás musela být buzena. Po snídani nastal úklid s balením, při kterém někteří našli všechny své zatoulané věci. I když balení bylo zdlouhavé, do oběda bylo ještě hodně daleko a my jsme si zkusili zahrát Activity. Vítěze jsme se však nedočkali, protože bylo načase vyhodnotit a řádně odměnit všechno snažení, umění a vědění prokázané každým během výpravy. Teď už nastal ten čas na to, abychom se naobědvali a vyrazili na cestu zpět domů.

Fotky z výpravy si můžete prohlédnout v naší galerii.