Sluneční paprsky začínají pročesávat les. V táboře je slyšet spokojené oddechování malých i velkých bojovníků. Klid v táboře přerušuje zvuk píšťalky vedoucího dne. Nastal předposlední den. Den boje o poklad. Rozespalí bojovníci začínají vycházet ze svých stanů. Před konečným bojem se každý bojovník posilní čajem nebo kakaem a rohlíkem s marmeládou a poté se v plné síle pustí do boje.
Nástup, bodování a hurá se svou družinou pro první šifru do táborového kruhu. Morseovka? Pff, pro skauty přeci jednoduchá věc. Po vyluštění zprávy se vikingští bojovníci dozvěděli, kde mají hledat další šifru. Cesta byla nevyzpytatelná a některé šifry velice záludné, ale i přesto se všechny družiny vrátily v pořádku zpět do tábora a našly svůj poklad. Po tak namáhavé cestě čekal na naše bojovníky v táboře vydatný oběd v podobě buřtguláše s chlebem a zasloužená hodina a půl odpočinku. Blížící se konec poledního klidu byl velice znát. Křest, který po něm následoval, vyvolal v nezkušených tábornících strach. Je vyhlášen nástup. Vlčata, světlušky, skauti, skautky a Legendy jsou v plavkách v pozoru nastoupení kolem stožáru. Všichni upírají svůj zrak na lávku pod věží, kde by se měl každou chvíli objevit lesní muž se svými žínkami a čerty. A již přicházejí. Dva čerti, černí jako bota, doslova vlítli mezi nastoupené táborníky. „Všichni kleknout“ řvou a při tom pobíhají po place a mlátí svazky mokrých kopřiv do země. Lesní muž si po svém proslovu začne postupně k sobě volat jednotlivé skauty a skauty. Táborníci se vždy musí napít lektvaru moudrosti, zajíst ho kouskem pečiva. Poté se účastník křtu ohne přes dřevěné prase, kde je následně zlit ledovou vodou z potoka a lesním mužem pokřtěn Právem – obří vařečkou. Křest proběhl bez jediné slzičky.
„Je dobojováno“ oznámil Pepíček a tím začal slavnostní nástup. Při nástupu byla cítit nervozita malých i velkých bojovníků. Na tuhle chvíli všichni čekali. Zhodnocení celého tábora a vyhodnocení her, soutěží, celotáborové hry a bodování pořádku. Počasí nám nepřálo, a proto jsme se museli přesunout do nové jídelny, kde Pepíček spolu s Králem Ragnarem předávání cen dokončili. Pomalu se nám začala blížit večeře a s ní i večerní program. Oddílová sezení stálo v denním rozkazu. A už je to tady. Všechny ohně jsou už zapáleny a z jednotlivých částí lesa se ozývají sborové výkřiky skautských oddílů. Nikomu se ze sezení nechce, ale do tábora všechny přitahuje druhá večeře. Najíst, vyzubit a hopla do spacáků, ale ještě před tím si zazpíváme před poslední nocí Večerku.
Zapad den, slunka svit,
vymizel z údolí,
z temen hor odpočin,
každý kdos boží tvor.
V lesa klín, padl stín,
hasne již vatry zář,
svatý mír kráčí z hor,
usíná boží tvor
BRUMENDO
Dobrou noc