Tak jsou za námi podzimní prázdniny. Letos jsme si dlouho lámali hlavy kam vyrazit. Když jsme si prošli celou mapu, překvapeně jsme zjistili, že jsme nebyli třeba v Praze. Pepovi se po delším jednání povedlo sehnat místo, kde by nás všechny nechali přespat, a tak se mohlo jet. Už při přípravě programu jsme narazili na zajímavý problém. Zatímco jinde bývá někdy těžké najít místní akce, které můžeme navštívit, tady byl spíš problém, jak stihnout alespoň některé. A výročí 100 let republiky nám to rozhodně neulehčilo.
Po příjezdu na místo, shodou okolností do největší školy na severovýchodu Prahy, nastalo obvyklé vybalování, zabydlování a poznávání všech zákoutí dočasného domova. Obzvlášť velké nadšení vzbudily automaty na kávu, colu a dobroty. Ty naštěstí měly rozum a včas se všechny zasekly. Ani přivolaný školník je nedokázal zprovoznit, a tak ku štěstí žaludků naší mládeže bylo třeba počkat na opraváře.
Z radostného pobíhání po chodbě nás vyrušil příchod Rychlých šípů. Scházely se ve své klubovně a lopotily se s přípravou dalšího čísla svého časopisu TamTam. Jak jsme pochopili, ve čtvrti stínadla se cosi děje a oni shánějí další informace a potřebují schopné pomocníky. Protože nás to zaujalo, rozhodli jsme se jim pomoci. Nejprve jsme si vyrobili odznaky, abychom se mohli zamíchat mezi hochy ze Stínadel, kteří si říkají Vontové. Když jsme je měli hotové, byl čas na oběd. Ještě jsme ho ani nestihli strávit, a už přiběhla Rychlonožka s báječnou novinou, že byl u nás ve čtvrti spatřen tajemný ježek v kleci. Jak se ukázalo, byl sice jen namalovaný na zdi, ale i tak se kolem něj srotilo mnoho chlapců a děvčat, dokonce se tu motalo i Bratrstvo kočičí pracky. Po tom, co dorazily Rychlé šípy s novým TamTamem, jsme se pokusili vyluštit tajemný vzkaz pod Ježkem a vyrazili jsme v jeho stopách. Cesta nás provedla po stezce kolem Rokytky. Při tom jsme úspěšně překonali řadu obtížných úkolů a nedoběhlo nás ani Bratrstvo kočičí pracky. A tak se nám povedlo získat ježka v kleci na chvíli do svého držení.
Odpoledne se oddíly rozešly po svém programu. Lvi, Gepardi a Medvědi se šli vybouřit na lasergame. Dračice se rozběhly do parku ve Vysočanech, zatímco Tygříci se šli projít na Vítkov a Orli si vyzkoušeli lakros. Kopršky, Pampelišky a Ještěrky si zatím vyráběly různé drobné věci pro radost. Po výborné večeři nadešel čas na odpočinek, a tak jsme si pustili film Záhada hlavolamu, aby všichni aspoň tušili, co že to vlastně hrajeme za hru. Někoho to uspalo, někoho vůbec, a tak se z některých pokojů ozývalo chichotání, přinejmenším podle vedoucích, docela dlouho.
Druhý den jsme se po radostné rozcvičce a snídani vypravili na střídačku do bazénu, muzeí, na různá hřiště a jiné zajímavé akce. Po obědě jsme si to vyměnili, ten kdo byl dopoledne v bazénu, vyrazil do víru velkoměsta. Legendy, Lvi, Gepardi a Medvědi usoudili, že ošklivé počasí by mohlo odradit dostatek lidí od návštěvy přehlídky na Evropské třídě. Neodradilo. Podle pamětníků se takové fronty nestály ani na banány. Takže když jsme se konečně vydrápali z metra, byla přehlídka před polovinou a nebylo nic moc vidět. Postupně jsme se propracovali do místa, kde se dalo alespoň dýchat a několika klukům se povedlo najít skoro volnou zídku. Takže alespoň techniku jsme viděli téměř všichni. Závěrečný průlet Gripenů si užili všichni účastníci úplně stejně. Zvuk se šířil z mraků hezky 
rovnoměrně a pod mraky se neukázal ani jeden. Ukázku letecké techniky zachránila trojice bitevních vrtulníků s dýmem v barvě trikolóry. Na výstavě techniky na Letenské pláni to bylo v podstatě stejné, ale alespoň se nám ve frontě povedlo rozdat trikolóry a podle všeho i pozvednout okolo čekajícím náladu. Večer jsme se sešli naštěstí všichni a ve zdraví. Dokonce i holky, které se vypravily na ohňostroj, se dokázaly vyhnout největší tlačenici a přišly nadšené z nádherného zážitku. Večer se pokusilo ještě narušit Bratrstvo kočičí pracky, ale když Rychlé šípy vydaly nový TamTam, rychle jim sklaplo. Jak se ukázalo, podařilo se Mirkovi Dušínovi přinést ze Stínadel část deníku Jana Tleskače. Tam se dočetl, jak se dá ježek vyndat z klece. Bohužel se ukázalo, že plánek na létající kolo, který v něm byl ukryt, podlehl do značné míry zkáze. Při pokusu o rekonstrukci jeho vynálezu jsme museli zapojit naši bujnou fantazii. To se nám dařilo různě a závěrečné pokusy o let nás před ulehnutím do spacáků dost pobavily.
V pondělí ráno jsme se hromadně vypravili do nedaleké školy s velkou tělocvičnou. Otevřít nám přišel stejný školník, nevím, jak to stíhá. Pod vedením Mirka Dušína a Jarky Metelky jsme se pustili do urputného, ale férového boje v různých sportovních disciplínách. To nám mělo posloužit jako prověrka před další náročnou výpravou do Stínadel.
Po takovém výkonu vyhládne, a tak knedlíky se svíčkovou mizely rychlostí jinde ve vesmíru nevídanou. Jako odpočinek jsme vyrazili za atrakcemi 
města. Zatím co Dračice a Tygříci vyrazili směr Toboga a do Dinoparku, ostatní holky šly do ZOO. Orli vyrazili na Vyšehrad a k hrobu A.B. Svojsíka. LG s Medvědy šli objevovat památku Legionářů do Legiovlaku. Ten je rozhodně zaujal a shlédli i zajímavý film s původními záběry. Po večeři si mladší šli pohrát a potom už většinu z nich přemohla únava. Zato větší čekala noční výprava do Stínadel. Pohromadě jsme dojeli až k Rozdělovací třídě a po skupinách jsme se přes tramvajovou trať začali trousit do té tajemné čtvrti. Do úzkých uliček pomalu padala mlha a sychravým večerem se všechny zvuky podivně nesly. Za každým rohem jsme čekali Vonty a přes rameno se ohlíželi, jestli za námi svým pajdavým krokem neslídí starý, lysý, zámečnický mistr M. S úlevou jsme se po získání všech indicií vraceli zpět do známých míst a malá svačina v nedalekém občerstvení pomohla doplnit ztracenou energii. Po návratu už byl čas následovat naše mladší do říše snů.
Poslední den pro nás učitelé a mistři hostující školy připravili ukázky z toho, co se zde učí. Děvčata si vyzkoušela kadeřnictví, nejmladší barvení a výrobu svíček, mladší kluci sestavování solárních modýlků a starší a nejstarší kluci si vyzkoušeli osazování a letování elektronických stavebnic. Po tom, co je úspěšně sestavili, shlédli ukázku 3D tisku. 
Po obědě nastalo veliké balení. Když už to vypadalo, že se nic dalšího nestane, dorazily opět Rychlé šípy s dobrými zprávami ze Stínadel. I díky naší pomoci se podařilo ovlivnit volbu velkého Vonta správným směrem a do budoucnosti můžeme hledět s nadějí. Daly nám drobné dárky na památku a poděkovaly za pomoc. Pak jim rozrušená Rychlonožka řekla, že se prý cosi zajímavého šušká na Žižkově a tak vyrazil vstříc novým dobrodružstvím. No a my jsme vyrazili vstříc vlaku.
A jak jsme si to užili, si můžete prohlédnout zde.