Když jsme přišly na přespání do klubovny vůbec jsme netušily, že jsme se ocitly v tajném hotelu strašidel, ba co víc, že se budeme muset přizpůsobit jejich životu, aby nikdo nepojal podezření, že jsme obyčejní lidé. Naše adaptace nebyla jednoduchá nejdříve jsme hrály typickou strašidelnou hru, která nám doopravdy naháněla hrůzu a následně šly připravit večeři. Vůbec jsme netušily, co taková strašidla asi tak jedí, když jsme se dozvěděly, že to budou mumie, trochu nás to znepokojilo. Mumií večera byla nakonec moc dobrá a hodně z nás si dokonce ještě přidalo. Abychom si dokázaly představit jak se asi taková mumie cítí, zkusily jsme se vzájemně jako mumie obvázat, no a řeknu vám nechtěla bych se stát mumií, není to nic příjemného. Ke konci večera začala strašidla být podezřívavá a divila se, že vypadáme málo strašidelně, a tak jsme si pro jistotu vyrobily krásné, ale strašidelné masky. Strašidla nám už konečně věřila, že jsme správné obludy, a tak mohla začít neuvěřitelná strašidelná diskotéka, kde každý ukázal co v něm je. Po diskotéce jsme se koukly na pohádku, o čem jiném než o strašidlech a pak šly spinkat.
Když jsme se ráno probudily, žádná strašidla tam už nebyla. Na jednu stranu nás to trochu mrzelo, jelikož jsme se nakonec docela skamarádily, ale na druhou stranu, jsme byly rady, že už se nemusíme přetvařovat, a že můžeme být zase lidmi. Když se naše přespání chýlilo ke konci, tak jsme z tohoto nebyly smutné, jelikož jsme věděly, že se zase brzy uvidíme na naší schůzce, a tak jsme se radostně vrátily do náručích našich maminek a tatínků. Vyprávěly jsme jim o tom, jak jsme byly statečné a co všechno jsme se strašidly zažily. A pokud nemáte strach, tak se teď můžete podívat do galerie fotek a kouknout se na fotky z našeho strašidelného přespání.
