V polovině května jsme vyrazili na výpravu do Kácovce. Z důvodu rekonstrukce železniční tratě a špatné dopravě jsme se rozhodli, že pojedeme auty. Cesta utekla jako voda a jako vždy jsme začali ubytováním. Po ubytování jsme si na prvním nástupu vyslechli potřebné instrukce a následoval první program. Vyzkoušeli jsme si chůzi po slackline. Potom následovalo opékání špekáčků v táborovém kruhu. Večer jsme hráli společenské hry a hluboko po půlnoci jsme šli spát. V sobotu ráno po snídani od maminek (moc toho nebylo) jsme se rozdělili do tří skupin a obdrželi jsme mapy a buzoly a vyrazili na procházku po okolí. Navštívili jsme Křížek, nejvyšší bod v okolí Velkonáč, obec Zdebuzeves, svoznici a Modříny. Cestou jsme se naučili pracovat s mapou a buzolou. Na Velkonáči nám Adam a Bedy vyprávěli o historii hory Blaník, kterou jsme viděli dalekohledem nedaleko města Vlašim. Před jedinou krátkou přeprškou jsme se schovali v autobusové zastávce. Po návratu z výletu nám Roman a Hanička udělali výborné langoše. Po poledním klidu jsme vyrazili do sezení LG, které od letního tábora bude i útočištěm Medvědů. Potom jsme trénovali stavbu stanů. Následoval další program s mapou a buzolou. Tentokrát už jsme byli schovaní pod střechou, protože začalo pršet. Po svačině proběhla velká soutěž v manuální zručnosti. Večer nemohlo následovat nic jiného než dlouho očekávané grilování. Toho se ujmul s vervou sobě vlastní sám Bedy. Množství masa a dalších potravin bylo nakoupeno s velkou rezervou. I tak se stalo, že to do nás padalo, jak do bezedné studny. Kolem osmé hodiny bylo jasné, že budeme muset zajet do Vlašimi pro další maso. Čekání na další chod jsme strávili na louce, kde jsme hráli nenáročné pohybové hry. Jedna z nich se jmenovala „Přeskoč, co nejvíce ležících kamarádů v řadě“. Z těchto her bývá Pája většinou šedivý. Večer jsme hráli náš oblíbený poker. V neděli ráno pršelo a byla poměrně velká zima. Proto jsme měli budíček až po deváté. Po balení a úklidu jsme si vyzkoušeli udělat na plynových vařičích svoji vlastní polévku. Jednu česnečku a druhou gulášovku. Polévka se nám podařila a zároveň jsme to měli jako přípravu na krajské kolo Svojsíkova závodu. Po polívce následoval další chod v podobě párků. Pak už nám zbývalo jenom přesunout baťohy na vozík a při závěrečném nástupu stáhnout vlajku ze stožáru. Příště to musíme dát za úkol někomu jinému než Honzovi, který vlajku strhnul i s vodícím lankem. Co říci závěrem. Výprava se povedla a těšíme se na další.
