Byla sobota. „Ach jo, proč musím vstávat stejně jako do školy! Uvidím kámošky, tak to vstávání přežiju.“ Vzala jsem si věci a šla ke klubovně. Tady jsem se potkala s ostatními a jeli jsme na louku za Zahradami, kde začínal závod Šemberská dvanáctka.
Čekání na start bylo dlouhé, ale to nevadilo. Alespoň jsem si mohla popovídat a taky mě bavilo zahrát si s Dračicemi. To už se blížil čas startu. Běžela jsem s Áďou a měly jsme číslo 29.
Po několika splněných disciplínách nás čekal pořádný krpál. Uf, pěkná otrava. Áďa cestou dost brblala, ale daly jsme to. Nejvíce se nám dařilo štípání dříví, kde jsme se oproti minulému roku hodně zlepšili, a přepalování provázku. Nejdříve jsme si připravily hobliny, poté menší dřívka a pustily se do zapalování. Hm. První sirka rozhodně žádný zázrak nebyl. Zhasla. Druhou sfoukl vítr. Třetí sirka zapálila oheň okamžitě a s trochou trpělivosti se nám oheň podařilo rozdmýchat natolik, aby provázek přehořel.
Na trati jsme musely zvládnout ještě mnohé další nástrahy. U šplhu jsme vyloženě ztroskotaly, ale zkusit se musí všechno. Přece se jen tak nevzdáme. Na závěr jsme se ještě pořádně zabahnily při plížení, ale skautka je vždy připravena. Náhradní oblečení čekalo v cíli.
A jak to dopadlo? Umístili jsme se na třetím místě. Fanfára prosím!
Áďa a Kája, Ještěrky
Gratulejeme všem účastníkům ke skvělým výkonům!
