V rámci podzimních prázdnin jsme se my, LG a Kopršky, vydali na druhou část rádcovského kurzu, která se odehrávala v Hořovicích. Nemohly jsme se jen tak vrhnout na rádcák, a proto jsme už v sobotu sháněli vybavení a nakupovali jídlo na vaření. Večer jsme si měli připravit věci na cestu, a jak je už u nás zvykem, většina účastníků balila až den na to ráno. Naštěstí si všichni zabalili včas. Chvíli na to jsme už seděli v rychlíku mířící do ho Hořovic. V Hořovicích nás Pepíček zavedl za bratrem Abbém. Ten nás provedl po Hořovicích a poté nás zavedl do jejich klubovny. Klubovna byla hodně na kopci. Mít tam klubovnu my, tak jsem po třetí schůzce po smrti, protože tohle chodit každý čtvrtek tak to potěš pánbůh.
Poté jsme se vydali na výpravu. Na zádech jsme měli docela těžký batoh. Ani nevím jak moc byla cesta náročná, protože jsem to nevnímal, a místo toho jsem si užíval krajinu a krásné větrné počasí. Chvilku po dvanácté jsme si měli udělali oběd v kotlíku z nakoupených zásob. Ačkoli náš buřtcajk vypadal, že každou chvíli exploduje, chutnal kupodivu dobře. Po obědě jsme pokračovali v cestě. Teda málem jen půlka, jelikož ta druhá se vydala bezhlavě druhou stranou. Stala se věc, se kterou bych na začátku výpravy nikdy nepočítal. Vrátili jsme se všichni, živý, zdravý a v celku. Přespávali jsme v místním gymplu. K večeři jsme dostali vynikající karbanátky a koláč. To by jsme to nebyli my LG, aby jsme nezačali běhat po škole a zkoumat, co je zde zajímavého. Naše bezbožné řádění ukončil až Vládik, který začal vyprávět o důležitých věcech spojených s rádcákem. Probrali jsme spoustu témat. Například, jak si udělat respekt u dětí ale i o věcech které se zdáli jednoduché, ale poté se ukázalo že dát na táboře vyčůrat dítě není tak jednoduché jak se zdá. Poté jsme měli rychlou bojovku a šlo se spát do třídy plné vycpaného ptactva. Ráno jsem vstal, vytáhl vránu ze spacáku, zabalil si, a poté jsme šli na vlak. Teda spíš nešli, ale běželi. Něco se pokazilo a vlak jsme stíhali jen tak tak. Já jsem, sice polomrtvý, to stihl, ale byli tací, kteří museli jet dalším vlakem. Naštěstí to byli jen tři vedoucí se špatnou fyzičkou. Na začátku rádcovského kurzu nám Vládik říkal, že si sáhneme na dno, a já si na něj sáhl, když jsem běžel s batohem na vlak.
Lukáš Bergman