Tak a máme tu výlet Šmoulat. V tomto roce první, protože je leden, ale určitě ne poslední. Tentokrát jsme zvolili další královské město. Po Praze byla na pořadí Kutná Hora. Když se řekne Kutná Hora, mnohé napadne Kostnice a chrám sv. Barbory. Ano Kostnice, kosti a kostičky. No a my jsme za kostičkami vyrazili. Ale pozor, ne za těmi lidskými, ty by nás mohly ještě trochu strašit, ale za těmi co se nám v malém množství povalují na koberci a strašně to bolí, když na ně omylem šlápnete. Za kostičkami LEGA do LEGO muzea. Příměr s Kostnicí nás napadl neb muzeum Lega se nachází na stejné ulici jako kostel Všech svatých neboli Kostnice.
Do Kutné Hory nás dovezl vlak, tedy popravdě vlaky dva. Ten první jel do Kolína a tam jsme přestoupili na vlak do Hory. Děti zvládly přestup na jedničku a do muzea to byl od nádraží kousíček. Muzeum není velké, ale je nabité všemi možnými modely od devadesátých let až po ty nejnovější. Bylo úžasné vidět ty všechny modely a to poskládané jediným člověkem. Ale nepředbíhejme. Na vstupu nás uvítala milá slečna a rozdala nám kromě vstupenek i hru plnou hledacích úkolů, které nás zabavily na dobrou hodinku. Zbytek dopoledne jsme strávili stavbou vlastních modelů a sledováním filmu o vzniku Lega company. Obídek jsme si dali v kavárně přímo v muzeu. Seděli jsme vedle kostlivce. Ale nee, nebyl z lidských kostí, jen z těch lego kostiček, ale vypadal suprově. Po odevzdání soutěžních úkolů, každý z nás dostal diplom.
V tamní zahradě jsme se ještě stihli vyfotit s velkými Lego postavičkami a hurá za dalším dobrodružstvím. Sigi nás totiž přesvědčila, že Kostnice, která byla na dohled od muzea, nás k návštěvě doslova vyzývá. Ale odvahu jsme našli jen na to, nakouknout do vchodu k pokladně. Zbytek Kostnice si necháme, až budeme větší.
Do města jsme se přiblížili motoráčkem, přece jenom máme ještě malé nožičky a chrám sv. Barbory je až nahoře na kopci. Statečně jsme k němu vyšlapali jen s malou zastávkou. Potřebovali jsme totiž roztočit tu ohromnou kouli před muzeem umění. Stejně jsme čekali u chrámu na Sigi a Marušku, co se cestou stihly ztratit (hledaly infocentrum 😉). Společně jsme pak zavítali do té nádherné chrámové stavby. Celou jsme ji prozkoumali a to doslova. Nahlédli jsme do každé kaple, za každý závěs, na každou sochu. A to i na ochoze. Obdivovali jsme varhany pěkně z vrchu. Všechny ty sochy, zvlášť ty dřevěné. Byli větší jak my a vypadaly vznešeně. Při našem zkoumání jsme si povídali o sv. Barboře. Komu, že to dělala patrona a o sv. Václavovi a vůbec. Jsme zase o něco chytřejší. Cestou zpátky jsme se zastavili u vchodu do stříbrných dolů. To byla taková malá upoutávka na náš návrat sem. Ano Kutná Horo, nás Šmoulata z Českého Brodu nevidíš naposledy. To jsme si totiž slíbili cestou zpět ve vlaku, kde jsme sepisovali náš deník cestovatelů. Chcete i Vy vědět něco o sv. Barboře? Vyrazte do Kutné Hory, a nebo víte co? Stačí se zeptat našich Šmoulat, oni Vám to rádi povědí.
Za vedoucí Šmoulat Renáta Tejnská
Fotky z výletu naleznete zde