Ahoj všichni příznivci našich benjamínků, družiny Šmoulat. Je mojí milou povinností zpravit vás o naší nedělní výpravě do tajů evoluce života a smáčení se v slaných vodách nikoliv dalekého moře, ale bazénu v centru Prahy.
Na první květnovou neděli jsme dali volno zamilovaným rodičům a vypravili se do Prahy do Národního muzea. Je to trochu velké sousto pro nás malé Šmouly, ale chtěli jsme vidět jak krásné je muzeum po jeho dlouhodobé rekonstrukci.
Tradičně jsme si hned zrána stopli vlak a z Masarykova nádraží se svižným krokem vydali na Václavské náměstí, na jehož vrcholu se tyčí honosná stavba Národního muzea. Chtěli jsme stihnout hned začátek otevírací doby, abychom nemuseli stát dlouho frontu.
Toto se nám podařilo, a tak jsme se mohli kochat interiérem stavby za ještě malého počtu návštěvníků. Výhledy z pater, dolů na foyer, muzea byly ohromující, až se nám z nich zatočily hlavičky. Tak jsme se raději ponořili do útrob muzejních sbírek na téma evoluce života na zemi. Nejen pro ty, co ještě nezažili návštěvu u moře, byly ohromné korály a mořské příšery ohromující. Hlasité komentáře toho byly jasným důkazem. Za špičku, jsme pak označili kostru plejtváka pověšenou nad námi a hejno žraloků všech druhů s ohromnými zuby. Velcí krabi a humři nás trochu děsili, a tak jsme se přesunuli do oddělení ptáků a savců.
Jak jsme však spatřili chlupatého slona s miminkem a spoustu koster praještěrů, bylo jasné, že se z tohoto oddělení nehneme. Celý zážitek byl stvrzen dokumentárním filmem, kde nás pracovníci muzea seznamovali s instalací výstavy, ale hlavně nám ukázali co se děje v muzeu po zavírací době. V noci se totiž, vážení, všechny exponáty, co celý den bez hnutí stojí a nechají se okukovat návštěvníky, musí protáhnout. No zkrátka v noci po zavírací době náš malý mamutík, neboli chlupatý slon, pobíhá mezi expozicemi a hraje si s kostrami na schovávanou. To byla super podívaná. A že je to vskutku pravda jsme vyzkoumali, když jsme našli prasklou vitrínu, jako v tom filmu. Sigi a Renča nás musely přemlouvat, ať je doprovodíme úplně na nejvyšší místo muzea. Do kopule. Bylo to príma, všechno se z té výšky zdálo malé jako lego stavby. I sv. Václav na koni byl jen malá figurka. Na prosklené podlaze jsme se trochu báli, ale jsme skauti a dali jsme to. Pak jsme ještě obdivovali výstavu kamenů a meteoritů a hlavně svítících kamenů ve tmě. Naši roveři Kačka, Anička, Maruška a Matěj si ještě střihli kvíz s Renčou v síni slávy a byli fakt dobří. Uměli ke všem těm bustám a sochám slavných přiřadit jejich povolání a i něco navíc.
Pak už byl čas oběda a rychlý přesun do plaveckého klubu Raftík. Tam nás čekal slaný bazén a dvě hodiny řádění v něm. Zvládli jsme úplně všechno. Plavat, skákat balík i šipku, potápět se, jezdit na lodi a zalévat všem hlavy, abychom dobře rostli. No co vám máme povídat. Byli jsme tak utahaní, že jsme se po cestě na vlak museli ještě občerstvit, sníst zásoby a moc dobré hranolky v mekáči. Pak už honem na vlak a k rodičům. Museli jsme jim přece vylíčit všechny ty super zážitky. Tak zase příště ahoooj.
Za šmoulata Renča
Fotky z výletu si můžete prohlédnout zde