Byl pozdní večer, listopad devatenáctý
večerní listopad – byl herní čas
Ne všichni dorazili do klubovny včas
Sraz byl totiž už kolem osmnáctý
Muselo se čekat hlavně na Máju
S Natálou v Klučově zůstala
když už se konečně ukázala
řekla: “Přátelé, já vyhraju!”
Hra na lov fantomů začala
Václav hned vyrazil bleskově
První kolo začalo na hřbitově
“To jsou oni” Kačka říkala
Rozběhli se tedy z kopečku
Našli jen chycenou dvojici
Body už nebyly k dispozici
A tak začala hra v našem městečku
Mezitím David si na záchod skočil
Jeho tým zůstal před jeho domem
Lucka na něj řvala: “Honem!”
Stráče to kolo radši hned přeskočil
Souboj to byl nelítostný
Blesk fotoaparátu Mája neviděla
Bylo jí to jedno, spoustu bodů měla
Pro druhý tým to byl bod radostný
Další souboj se odehrál V Lukách
Tomík zahlédl fantoma v poli
Jeho tým mu však běh nedovolil
Jenže Jarda už měl ten bod rukách
Cestou týmy mohli sbírat malé tyčky
Které po městě fantom schoval
Karel v nevědomosti sledoval
Jak byl jeden ukryt mezi skleničky
Pak se, ale špatně rozhodne
V parku totiž fantomové
Schovali vedle sebe tyčky svítivé
S pořadím to lehce hýbe
Na Dominikovi a Kropíkovi byla vidět únava
Václavovi však říct to nemohli
Kubovi tím, ale pomohli
Do vedení se totiž dostává
Anička už z Prahy přijela
svůj tým musela nejdříve najít
David, ale o vítězství nechtěl přijít
“Je to prohraný” Lucka odpověděla
Milouš, Jirka s Honzou
chyceni v parku byli
Honzik s Matym poslední kolo vyhlásili
Snad nás teď dlouho hledat budou
Našli je hned u náměstí
Stráče zvolal: “Támhle jsou”
Měl, ale předtím myslet hlavou
Máji tým měl tím pádem jasné vítězství
Říkala to na začátku
Oni prostě dominovali
Jen její paty jí nepoděkovali
Má na tu hru hezkou památku
Ve všech hra zanechala nadšení
Sláva vítězům, čest poraženým
Anička byla účastníkem unaveným
V roveringu mnozí našli zalíbení
Až nám zase dá fantom znamení
Ať už budeme kdekoliv
Přijedeme kamkoliv
My budeme připravení