Zase jsme jednou zamířili do víru velkoměsta, matičky měst, stověžaté Prahy. Byl to úkol nelehký, v jednom dni zachytit co nejvíce krás a zábavy zároveň. Tak se s námi ponořte do následujících řádků a nechte se unášet naším dobrodružstvím.
Někteří Šmoulecí rodiče jezdí do Prahy každý den za prací a budova Masarykova nádraží jim může připadat úplně obyčejná, ale to není náš případ. My jsme prozkoumali každý sloup i zákoutí.
Poté jsme si to namířili pěšky směr Václavské náměstí. Cestou jsme obdivovali fresky, sochy nebo jen fasády domů lemujících cestu. Naši pozornost upoutala Jindřišská věž. Ta výška! Staré cihly! No zkrátka to všechno dohromady! „Renčo, vylezeme nahoru a prozkoumáme co tam je?” Renča však zavelela k odchodu do muzea, protože nás zná a věděla, že tři patra úžasných expozicí nám dají zabrat i tak dost.
Někteří z nás v muzeu už jednou byli, tak jsme se rychle zorientovali. Posilnili jsme se svačinou, a pak už nedočkavě zamířili k výstavám. Tentokrát jsme začali historií. Proběhli jsme sály od nejstarší historie až po 20.století. Zatímco ostatní děti tam byly s rodiči a ti se jim snažili objasnit jednotlivá období a panovníky apod., nás kluky to táhlo na zbraně, války, vlajky a jiné symboly moci a síly. Renča to na nás zkoušela s Karlem IV. a Janem Nepomuckým, ale zoufale neuspěla. Od vitríny s rapíry, kordy a meči nás však nemohla odtrhnout.
Dost bylo historie. Vzhůru do zvířecí říše. Nádherně a poučně vytvořená expozice savců, ptáků a vodních živočichů nás zaujala pro svou pestrost, „ale kde je ten mamut, co tu v noci pobíhá a honí se s dinosaury? Jirka s Vojtou přece vykládali o filmu, kde je vidět, co se děje v noci v muzeu. Tak kam za tímto dobrodružstvím?” Nakonec jsme objevili alespoň svítící ryby, co žijí ve velké hloubce oceánu. A ty prehistorické tvory jsme také našli a věřte nevěřte, opravdu tam byla prasklá vitrína od toho dinosaura, co v noci utekl.
Pak jsme ještě proběhli kameny a meteority a hurá na oběd. Renča nám totiž slíbila MC Donalda. A takové neřesti prostě nelze odolat. Sice nás odbyla hamburgerem nebo cheesburgerem s malými hranolkami, ale bylo to fajn a nabrali jsme sílu na další program.
A co nás čekalo dál? No přece bazén. Super bazén se slanou vodou. Zaplavali jsme si, zablbli a zahráli si na piráty. A pozor! Chodili jsme po vodě.
Dvě hodinky utekly jako voda. Po svačině jsme se vyčerpaní odploužili k nádraží. Vy to možná nevíte, ale my děti regenerujeme neskutečně rychle a Šmoulata dvojnásob. U Jindřišské věže bylo jasné, že opravdu máme sílu podívat se nahoru. Roveři to úplně nedali, a tak jsme Matěje a Denču nechali, aby na nás počkali dole. Víte, že nahoře mají výhled na všechny strany Prahy? Že je tam vidět ten pán na koni, co se jmenoval Žižka a byl to slavný vojevůdce? No, my už to teď víme. A u stropu věže je zvonkohra se spoustou různě velkých zvonů. Zapsali jsme se do pamětní knihy, a i když ještě nechodíme do školy, všichni do jednoho jsme se podepsali. Pak už jsme ale opravdu vyrazili za Matějem a Denčou na nádraží, kde na nás čekal vlak, co nás zavezl za maminkou nebo tatínkem. Ve vlaku jsme dojedli, co zbylo ze svačin a tím pádem nabrali nové síly, což rodiče určitě potěší. Renča jim nás vysmáté a rozjařené ráda předala. Tak zase někdy a víte co, pojeďte s námi.
Vaše Šmoulata s Renčou, Denčou a Matějem
Fotky z našeho výletu si můžete prohlédnout zde