V sobotu 3. června jsme se sešli v časných ranních hodinách na nádraží. Čekal nás totiž výlet na zámek Žleby. Naše putování začalo tím, že Anička nám stopla vlak. A světe div se, on opravdu zastavil.
Vlakem jsme se přesunuli do Kolína, kde jsme přestoupili na rychlík, který nás odvezl do Čáslavi. V Čáslavi jsme vyměnili vlak za autobus a ten už nás dovezl do cílové stanice Žleby. Naštěstí autobusová zastávka byla hned pod zámkem a tak jsme jen vystoupali do mírného kopce a byli jsme přímo u zámku. Protože cesta byla delší než jsem zvyklí, byl nejvyšší čas na svačinu. Usadili jsme se před zámkem u stolů a pořádně jsme se nasvačili. Mezitím co jsme plnili svá bříška nakoupila Sigi vstupenky na prohlídku zámku. Měli jsme opravdu velké štěstí na pana průvodce. Jeho výklad nás opravdu velmi bavil. Na obrazech nám ukázal zámeckého pána prince Karla i princeznu Vilemínu a jejich pět dětí, pověděl nám o soše zubra, která je nad vstupní branou, museli jsme najít tajné dveře a spoustu času jsme strávili i v zámecké kuchyni. Bylo to opravdu zajímavé, že jsme si ani nevšimli, že prohlídka trvala 70 minut, což je na nás úctyhodný výkon.
Po prohlídce jsme se přesunuli do zámecké obory, kde akorát začínalo krmení bílých jelenů a ukázka sov a dravců. Těsně nad hlavami nám tak volně přelétali nejrůznější druhy sov a dravců od nejmenších puštíků a poštolek až po výra a orla mořského. Ovšem největším zážitkem bylo, když nad námi proletěl nemotorný sup Eda. To jsme se všichni museli sklonit k zemi, jinak by nás Eda srazil.
Když skončila ukázka dravců byl čas oběda. Proto jsme si zabrali jeden stůl ve stínu a pěkně se najedli. Po vydatném obědě jsme si prošli oboru, kde jsme viděli krom dravců, sov a bílých jelenů i lišku Elišku, čápy nebo třeba divoká prasata Jeníčka a Mařenku.
Z obory jsme se odebrali na dětské hřiště, kde jsme museli vyzkoušet všechny prolézačky a houpačku a na to všechno z vedlejšího výběhu dohlížely malé kozičky. A protože vedro bylo pořádné, nakoupila nám Sigi na malé ochlazení zmrzliny. Opravdu nám v tomto počasí přišly vhod. Pak jsme se ještě podělili o sladkosti a už byl čas pomalu se přesunout k autobusové zastávce. Na louce u zastávky jsme ještě zvládli malou svačinku. Holky vyndaly bublifuky a tak, než stihl přijet autobus, jsme se ještě pořádně vyběhali při honění bublin.
Čas byl bohužel neúprosný. Přijel autobus a pak už vše šlo, tedy vlastně jelo tak, jak mělo a my se mohli v šest hodin vítat v Brodě na nádraží s maminkami a tatínky, kteří už nás netrpělivě vyhlíželi. Určitě zase brzy někam vyrazíme.
Všechny fotky z našeho výletu si můžete prohlédnout zde