Jupí konečně začaly prázdniny. Všichni školou povinní proto vyrazili na tradiční podzimní výpravu , tentokrát do Prahy. Jelikož šmoulata si na spaní bez rodičů ještě netroufala, ale byla zvědavá, jak to na takové podzimní výpravě vypadá, vyrazila v sobotu ráno na obhlídku za staršími skauty.
Do Prahy jsme dojeli vlakem a z vlaku jsme se přesunuli na jednu pražskou školu, kde byli ostatní ubytováni. Nestačili jsme se divit, jak velká taková škola může být. Po překonání prvotního rozčarování nám došlo, že se začínají ozývat naše prázdné žaludky. Proto jsme zalovili v našich batůžcích, abychom zkoukli, co nám to ty maminky s sebou nabalily.
Po svačině jsme se rychle oblékli a vyrazili jsme na autobus. Jaké bylo naše překvapení, když nás zavezl k další velké škole. Tam jsme zamířili rovnou do tělocvičny, kde nás čekala obrovská (tedy aspoň v našich očích) lezecká stěna. Od Vojty a Vládi jsme si poslechli důležité instrukce k lezení na takové stěně a mohli jsme začít s praxí. Ten, kdo zrovna nelezl na stěnu, měl k dispozici nejrůznější míče a koho ani to nezaujalo, mohl vyzkoušet střelbu z luku. Čas běžel velmi rychle a když si všichni všechno vyzkoušeli, dovezl nás autobus zpět k základně. To už byl čas oběda, takže naše kroky vedly rovnou do jídelny, kde jsme zasedli ke stolům a začali jsme konzumovat naše obědy.
Po obědě nás čekala slibovaná návštěva dinoparku. Na tuto část sobotního programu jsme se obzvlášť těšili. A bylo totiž na co. Hned u vchodu nás uvítala skupina řvoucích a hýbajících se t-rexů o kus dál už nás svým funěním lákali chasmosauři, jinde jsme mohli vidět stegosaura s mláďaty a dlohokrkého brontosaura. 
Nezapomněli jsme se vyfotit u tyranosauří hlavy nebo v obřím dinovejci. Prolezli jsme si i dětské hřiště a velmi se nám líbilo i v tunelu času a muzeu. Návštěvu dinoparku jsme zakončili v obchodě se suvenýry.
Pak už naše kroky směřovaly na tramvaj, která nás zavezla do centra Prahy. Vystoupili jsme na náměstí Republiky odkud jsme pokračovali pěšky až na Mariánské náměstí, kde jsme se zastavili na radnici. 
Radnice byla plná nejrůznějších aktivit a zajímavostí pro děti. Nás nejvíce zaujal stánek s roboty a malování na obličej. Kdo chtěl nechal se pomalovat, kdo chtěl pohrál si s roboty a na závěr jsme všichni dostali létající balónek.
Čas byl neúprosný a tak jsme se museli vydat na cestu směr Masarykovo nádraží. Celá naše výprava s balónky na rukou vzbuzovala velký zájem kolemjdoucích a vykouzlila jim úsměvy na tváři. Únava už byla značná a tak jsme byli opravdu rádi, když jsme mohli usednout, plní dojmů s deseti kilometry v našich malých nožičkách, do vlaku, který nás odvezl za rodiči do Brodu. Ostatně měli jsme pro ně hodně věcí na vyprávění.
Tak zase brzy na dalším výletě ahoj.
Fotky z naší výpravy si můžete prohlédnout zde