Slunce zapadá — Jak velkolepý to pohled! Plný dosud proud světla dvojím tonem polévá skalní útesy a hází zlato do vrcholů chmurných lesů, jež se na obzoru mračí. Na zem střásá samé růže, skály planou amethystem, modravé stíny kladou se kol; každý strom vychloubá se zlatými listy a vše je zář, co létne vzduchem. Jak vulkán bezedný otvírá západ svůj jícen, do něhož valí se v čarolesku moře rudých vln. Vše plane purpurem a zlatém, vsak slunce pomalu se spouští — až shasíná. Nastává noc — A tu z bezdna tmy vynoří se pojednou tisíce planoucích světů, jež hoří a mihají se v houstnoucím temnu. Tato jiskřící světla, ty třpytné hvězdy odvažují se odhaliti své nezměrné kouzlo teprve potom, až vševládné slunce shasí svůj oslnivý jas.
Další zprávu nalezneš u výklenkové kapličky sv. Panny Marie v obci Liblice na konci stezky Břetislava Jedličky-Brodského.